Slavic Languages and Cultures Department, University of Groningen
Listen to the Slavic languages

Switch to Czech and English
Switch to Czech and Russian

1 „Vždyť jsem si to myslel,“ řekl Pú a pokýval hlavou.

1     'Dat dacht ik al,' zei Poeh en knikte met zijn kop.

2 „Tak sbohem. Už musím jít.“

2     'Nou, tot ziens. Ik moet echt gaan.'

3 Začal se škrábat do díry.

3     Hij begon naar het gat toe te kruipen.

4 Natáhl přední pracky a odrážel se zadními a za chvilku měl zas nos venku …

4     Met zijn voorpoten trok hij zichzelf vooruit en met zijn achterpoten zette hij zich af en even later stak hij zijn neus in de buitenlucht...

5 a pak uši... a pak přední pracky … a ramena … a pak –

5     toen zijn oren... toen zijn twee voorpoten ... en toen zijn schouders... en toen...

6 „Ach, pomoc!" zvolal Pú. „Půjdu raději zpátky.“

6      'Lieve help,' zei Poeh, 'ik kan maar beter teruggaan.'

7 „Hloupost!“ zlobil se Pú, „vždyť musím jít dál.“

7      'Tsjonge,' zei Poeh, 'ik moet verder.'

8 „Nemohu tam ani sem!“ řekl pak.

8      'Maar ik kan niet voor- of achteruit,' zei Poeh,

9 „Ach, pomoc! K čertu!“

9      'tsjonge... Help!'

10 Ale teď už chtěl jít také Králíček na procházku,

10     Konijn, die ook een ommetje wilde maken,

11 a když viděl, že přední vchod není volný, vyšel ven zadními dvířky, šel dokola a spatřil Medvídka.

11     was ondertussen de achterdeur uitgegaan, omdat de voordeur door Poeh verstopt zat. Toen hij was omgelopen bleef hij naar Poeh staan kijken.

12 „Jéje, ty jsi zůstal trčet?“ zeptal se.

12     'Zit je vast?' vroeg hij.

13 „Ani ne,“ řekl Pú jakoby nic.

13     'Eh... nee,' zei Poeh langs z'n neus weg,

14 „Jen si tak hovím, přemýšlím a prozpěvuju si.“

14      'ik rust alleen een beetje uit, en ik denk zo eens wat en zing een liedje voor mezelf.'

15 „Dej sem pracku!"

15     'Kom, geef me je poot.'

16 Medvídek Pú natáhl pracku a Králíček táhl a táhl a táhl...

16     Poeh reikte hem een poot toe en Konijn trok en trok en trok...

17 „Ouvej!“ vykřikl Pú. „To bolí!“

17     'Au!' riep Poeh, 'je doet me pijn!

18 „Zůstal jsi trčet,“ řekl Králíček. „Už je to tak.“

18     'Tja, weet je wat het is?' zei Konijn, 'je zit klem!'

19 „To je z toho,“ bručel Pú, „že nemáš dost velký vchod.“

19     'Dat krijg je er nou van,' zei Poeh boos, 'als je voordeur niet groot genoeg is.'

20 „To je z toho,“ řekl Králíček příkře, „že jsi moc jedl.

20     'Dat krijg je er nou van,' zei Konijn streng, 'als je te veel eet.

21 Hned jsem si to myslel,

21     Ik dacht daarnet al,' zei Konijn,'–

22 že jeden z nás moc jí.“ povídá Králíček,

22     alleen wou ik het niet hardop zeggen –,' zei Konijn, 'dat één van ons tweeën veel te veel at,' zei Konijn,

23 „a věděl jsem, že já to nejsem, ale nechtěl jsem nic říkat.

23     'en ik wist dat ík het niet was,' zei hij.

24 Tak já dojdu pro Kryštůfka Robina.“

24     'Tja tja... ik zal Christoffer Robin maar gaan halen.'

25 Kryštůfek Robin bydlil na druhém konci Lesa.

25     Christoffer Robin woonde helemaal aan de andere kant van het Woud

26 Když se s Králíčkem vrátil a spatřil přední část Medvídka Pú,

26      en toen hij eindelijk met Konijn terugkwam en de voorste helft van Poeh uit het hol zag steken,

27 řekl tak mile: „Ty hloupoučký Medvěde“, že všem zase svitla naděje.

27      zei hij: 'O, malle ouwe Beer!' maar hij zei het helemaal niet kwaad, zodat ze alle drie toch weer hoop kregen.

28 „Už jsem se začínal obávat,“ řekl Pú, když ho Kryštůfek trochu popotáhl, „že Králíček už nikdy nebude moct chodit předním vchodem.

28      Poeh kuchte voorzichtig. 'Ik eh... ik zat er net aan te denken,' zei hij, 'dat Konijn zijn voordeur misschien nooit meer gebruiken kan.

29 A to bych strašně nerad,“ řekl.

29     En dat zou ik echt vreselijk vinden!'

30 „Já taky,“ řekl Králíček.

30     'Ja, ik ook,' zei Konijn.

31 „Chodit předním vchodem?“ řekl Kryštůfek Robin.

31     'Zijn voordeur niet meer gebruiken?' zei Christoffer Robin,

32 „Ale to se ví, že zase bude chodit předním vchodem.“

32     'natuurlijk zal hij zijn voordeur weer gebruiken!'

33 „To je dobře,“ řekl Králíček.

33     'Mooi zo,' zei Konijn.

34 „Když tě nemůžeme, Pú, vytáhnout, což abychom tě strčili zpátky?“

34     'Als we je er niet uit kunnen trekken. Poeh, dan duwen we je terug.'

35 Králíček si zamyšleně potahoval kníry a podotkl,

35     Konijn krabde nadenkend over zijn snorren en wees erop dat

36 že strčí-li Medvídka zpátky, bude tam,

36     als Poeh teruggeduwd was, hij ook echt terug was,

37 a ovšem nikdo nebude mít větší radost než on, bude-li Pú u něho,

37     en natuurlijk vond hij het altijd even fijn om Poeh te ontmoeten,

38 ale ono je to už tak, že někdo bydlí na stromě a někdo zase pod zemí a …

38     maar ja, de ene woont graag in bomen, de ander in een hol onder de grond en...

39 „Chceš říct, že bych se odtamtud už nikdy nedostal?“ řekl Pú.

39     'Bedoel je dat ik er nooit meer uit kom?' vroeg Poeh.

The Czech text was read by Daniela Macíková and recorded by Peter Houtzagers

Dutch translation by Mies Bouhuys

Peter Houtzagers. Last Modified: February 20, 2019